Novinky:

Nečekaný zvrat(SasuTema): 9. díl
Začít znovu: 5. díl
Uchiha Sasuke do ředitelny!(ItaSasu, SuiSasu): 3. díl
Grellovy červené strasti: 3. díl
Rande (Takuya Uehara x Yuya Matsushita, Shohei Miura x Yusuke Yamamoto): jednorázovka
Autogram (Takuya Uehara x Yuya Matsushita): jednorázovka
Závislost II (Yusuke Yamamoto x Yuya Matsushita): 1. část, 2. část
Do náruče smrti (Takuya Uehara x Yuya Matsushita): drabble

Píše se:
Zkusím se hecnout.. A napsat Začít znovu anebo Sasánka v ředitelně.. Když o ně vidím zájem.. Držte mi palce, ať něco sesmolím.
+dalších 19 nápadů na povídky na Takuyu a Yuyu :3 (z toho 3 rozepsány)
++jedna na Yuyího a Shouga čeká v pořadníku :3
+++nějaké další shippy s Yuyím :3 (3)
++++1 na Miuru a Yusukeho x3

Uchiha Sasuke do ředitelny! 2

8. prosince 2013 v 12:13 |  Uchiha Sasuke do ředitelny!
Ona slibovaná kapitola je konečně zde! Vím, že mi to nechutně dlouho trvalo, ale tak...sice pozdě, ale přece. Yaoi scény mi dávají zabrat (ano, již v této kapitole očekávejte yaoi), vůbec mi to nejde. Jinak se v tomto díle vlastně nic neodehraje, začátek hlavní zápletky vyhlížejte v příští kapitole a teprve pak se bude něco dít. Vlastně to nebude kdovíjak originální děj, ale já si chtěla něco takového ze školního prostředí napsat.
Další díl očekávejte (snad) dřív, tam totiž yaoi scény strkat nebudu. Nebojte se, samozřejmě yaoi v dalších kapitolách bude, ale to si zase chvilku počkejte.. Nechce se mi s tím nervit. :D



"Ahoj, bráško," pozdravil mě Itachi, jen co jsem vešel. Já se s pozdravem neobtěžoval, ne že by mi to v bratrově případě nestálo za to, místo mluvení jsem se mu však radši posadil na klín a spojil naše rty, načež jsem cítil, jak se mi okamžitě začal do úst dobývat jeho jazyk, kterému jsem samozřejmě umožnil přístup a sám ten svůj zapojil do hry.
"Dík, žes mě zachránil z matiky. Asi bych se tam unudil k smrti," zamumlal jsem, když jsem se odtáhl od jeho rtů na vzdálenost zhruba dvou centimetrů.
"Tak to si zasloužím odměnu, ne?" uculil se Itachi.
"To bezpochyby," přitvrdil jsem s úsměvem a znovu svého bratra políbil, načež jsem mu začal rozepínat košili. Už jsem v tom měl docela praxi, takže to pro mě nebyl nijak zvlášť velký problém, a tak se onen zmíněný kus oblečení brzy válel na podlaze. Mezitím už Itachiho ruce zkoumaly hladivými doteky můj hrudník, břicho a boky, stále ovšem přes látku trika. Postupně se však dopracoval i pod něj a prsty zavadil o jednu moji bradavku, kterou následně jemně zmáčknul. Tiše jsem zavrněl a svými rty se mazlivě otřel o ty jeho, hned potom jsem se však přesunul na jeho krk a tam ho poškádlil jazykem. Pak jsem ale musel zvednout ruce, abych mu usnadnil sundávání mého trika, které samozřejmě brzy následovalo bratrovu košili. Itachi potom začal opečovávat svými hebkými rty a částečně i jazykem mou kůži v oblastech klíčních kostí. Výjimečně i lehce kousl, ale tak, aby po svých zubech nezanechal žádné stopy. Najednou si mě však vyzvedl do náruče, stihl jsem naštěstí potlačit tiché překvapené vyjeknutí a nechal se položit na záda na pohovku o pár metrů vedle, u stěny, která tam zřejmě byla jen k těmto účelům. Itachi usedl těsně vedle mě a jednou rukou se přesunul k zapínání mých kalhot. Jednoduše je rozepnul a i se spodním prádlem mi je stáhl z boků. Poposedl si tak, aby to měl pohodlnější a sklonil se k mé chloubě, která se už dávno tyčila do výše. Nejdříve mě jen chvilku dráždil jazykem, načež jsem reagoval několika tichými vzdechy. Bylo mi jasné, že by mě takto trápil ještě dlouho, ale teď jsem ho popohánět nemusel, protože až zase tolik času jsme neměli, což si naštěstí uvědomoval i on, takže to zbytečně neprotahoval a vzal mě do úst. Zavřel jsem oči. Jednou rukou jsem si pohotově zakryl ústa, protože jsem moc dobře věděl, že Itachi byl v tomto směru hodně zkušený a já nás rozhodně nehodlal prozradit. A taky že jsem udělal dobře, za chvilku jsem se obával, že nebýt toho, že jsem se už naučil se ovládat, slyší mě i na druhém konci chodby o tři patra výš. Při Itachiho péči bylo zkrátka složité se uhlídat. Netrvalo proto ani tak dlouho, než jsem začínal cítit, že už moc nevydržím.
"Ita-Itachi," dostal jsem ze sebe jako slastné zasténání. Možná o něco hlasitější, než bych si býval přál, ale snad to nikdo neslyšel. Kdo by se taky uprostřed vyučovací hodiny potloukal okolo ředitelny? V každém případě, Itachi zřejmě pochopil, co jsem mu chtěl dát najevo, protože ustal ve své činnosti a zřejmě se napřímil. Nohy mi víc odtáhl od sebe a to už jsem cítil, jak do mě vniká jedním prstem a roztírá mi tam lubrikační gel. Jen jsem tiše usykl, jak to najednou zastudilo, ale to bylo tak všechno. Jinak jsem poddajně ležel a nechal se připravovat na vpád něčeho daleko většího. Brzy přibyl druhý i třetí prst, kterými mě chvilku tak šikovně dráždil, že ode mě vyloudil pár dalších tichých vzdechů. Po pár minutách jsem však užuž otvíral pusu, abych mu řekl, ať to už zbytečně neprotahuje, že tolik času nemáme, ale nemusel jsem, protože ze mě zrovna prsty vytáhl. Slyšel jsem jenom rozepínání zipu a za pár vteřin jsem už cítil tlak na svém análním otvoru. Snažil jsem se co nejvíc uvolnit, abych mu to usnadnil. Po chvíli se do mě dostal celý, aniž by mě to sebemíň bolelo. Po téhle stránce jsem si tedy nemohl stěžovat. Chvilku jenom tak setrval, zřejmě mi dával nějaký ten čas, abych si zvyknul, takže nedočkavější jsem tady byl asi já.
"Zbytečně to nezdržuj," vydechl jsem. I přesto, že jsem měl zavřené oči, jsem úplně ve své hlavě viděl ten jeho úsměv, který se mu jistě na tváři objevil.
"Jak si přeješ," zašeptal a to už do mě začal přirážet. Kousl jsem se do rtu, abych se hned nezačal hlasitě projevovat, brzy jsem to však neudržel a pár, naštěstí tichých, stenů mi z úst vyklouzlo. Itachi se taky několikrát neuhlídal a jak se zvyšovala rychlost přírazů, tím častěji se k mým uším doneslo slastné zasyknutí. Sám jsem mu začínal vycházet pánví vstříc, aniž bych si to pořádně uvědomoval. Mysl jsem měl úplně zastřenou slastí. Zaklonil jsem hlavu, když jeho ruka sklouzla do mého klína a začala zpracovávat můj úd. Dlouho jsem to nevydržel, za chvilku už jsem se prohnul v zádech a vyvrcholil. Itachi mě samozřejmě o pár sekund později následoval.

Prodíral jsem se davy studentů hrnoucích se z jedné třídy do druhé. Nebylo zrovna výjimkou se tu za jednu přestávku i třikrát s někým srazit. Toto je hodně početná škola, chodby jsou tedy vždycky přeplněné. Zdárně se mi však povedlo dostat se až k nám do třídy, kde jsem si nechal věci. Naštěstí jsme se na poslední hodinu do jiné učebny nestěhovali, takže teď jsem se prostě jenom usadil na svou židli a protože jsem stejně neměl nic lepšího na práci, schoval jsem si věci do matiky a na lavici je vystřídaly pomůcky na zeměpis. A to už zvonilo.

Jako obvykle jsem si hodil batoh jen na pravé rameno a konečně vyrazil domů. Teda ne, že by dnešek nestál za to, návštěvy ředitelny jsou přece jen asi jediné světlé chvíle v mém jinak naprosto nudném životě, ale stejně už jsem se těšil, až sebou praštím do postele, budu jen tak ležet a případně poslouchat hudbu nebo si něco číst. Počítačové hry mě už nijak zvlášť neberou, čas pózováním před zrcadlem s mobilem nebo foťákem v ruce, abych si vyfotil profilovku na facebook, jako to dělá spousta mých spolužáků (nejenom zástupkyně ženského pohlaví, kluci se tímto už nakazili taky) doopravdy netrávím a vzhledem k tomu, že nemám s kým chodit do kina nebo podnikat něco podobného, mi nic než takové relaxování nezbývá. Už jsem si docela zvykl. A dneska mi to bodne, jsem v poslední době nějaký unavený, ani nevím, z čeho. Možná budu nemocný. Netuším, jestli je to dobře nebo špatně. Sice přijdu o hezké chvíle s Itachim, které ale právě nejsou zrovna časté, jenže za to nebudu muset brzo vstávat a ve škole se otravovat s těma individuama. No jo, ale stejně bych se doma nechutně nudil. Takže vážně nevím.

Doma bylo jako téměř vždy po mém návratu naprosté ticho, všichni byli ještě v práci. Ano, i můj bratříček se teď ještě mořil nejspíš s nějakými papíry, či co já vím, co on tam pořád dělá. Mě si k sobě ovšem volá jen na jednu věc. Každopádně, zamířil jsem do kuchyně, kde jsem si ohřál mámou připravený oběd, který jsem poměrně rychle snědl a pak se jako obvykle zavřel u sebe v pokoji. Pustil jsem se do psaní domácích úkolů, ať už to mám za sebou, a pak podle plánu skončil na posteli se sluchátky na uších. Takto trávím podstatnou část svého života. Občas přemýšlím tak o všem možném, většinou však nemyslím na vůbec nic a jenom si tiše pobrukuju zrovna hrající písničku. Třeba jako teď.

Ani když se prohnula matrace pod váhou cizího objektu, přítomnost nikoho dalšího jsem nezaregistroval. Polekaně jsem sebou trhl až v okamžik, když začaly být okupovány mé rty. Prudce jsem otevřel oči. Díval jsem se do těch Itachiho, jiskřících lehkým pobavením, nejspíš nad mojí reakcí. Odtrhl jsem se od něj, rukama se mu zapřel o hrudník a odstrčil ho, abych se mohl posadit. Vytáhl jsem sluchátka z uší a až potom se na něj pořádně zamračil.
"Mohls o sobě dát aspoň vědět. Víš, jak jsem se lekl?" vyčetl jsem mu.
"Já na sebe upozorňoval, ale to ty tady vůbec nevíš o světě. Nenapadl mě jiný způsob, jak si získat tvou pozornost," pokrčil nevinně rameny. Jenom jsem si dotčeně odfrkl a pohodil hlavou.
"Tak co potřebuješ?"pobídl jsem ho, aby vysypal, proč se uráčil mě přijít do mého skromného království navštívit. To moc často nedělá.
"Dostal jsem se z práce dřív, naši ještě nejsou doma. A než se vrátí, dalo by se stihnout spoustu věcí." Samozřejmě mi bylo hned jasné, kam tím míří, což se mi potvrdilo, když mě začal líbat na krku, ještě než jsem mu cokoliv stihl odpovědět. "Takovou příležitost si nemůžeme nechat ujít," zamumlal mi do ucha, do kterého mě následně lehce kousl. Zatajil jsem dech. A vlastně, proč ne? Tady to bude daleko pohodlnější, než v ředitelně. Když jsem se teda užuž natahoval pro polibek, stejně jsme byli vyrušeni. Itachi nechal otevřené dveře a já mám pokoj hned naproti schodům, takže bylo hezky slyšet, jak jde někdo nahoru. Brácha se rychle odsunul na druhou stranu postele a to už se na prahu zjevila máma.
"Itachi, ty už jsi tu taky? Výborně. Prosím tě, mohl by ses dnes postarat o večeři ty? Jsem tu jenom na skok, jen si vezmu pár věcí a musím zpátky do práce. Vrátím se až pozdě."
"Jasně mami, žádný problém," usmál se na ni Itachi.
"Díky, tak já musím běžet," věnovala nám oběma ještě úsměv a pak už zase zmizela. S bráchou jsme zůstali jen tak tiše sedět další dvě minuty, dokud se zespodu neozvalo "tak se mějte!" a nezabouchly se domovní dveře. Pak jsem se zase podíval na Itachiho:
"Tak můžem pokračovat?"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tamara Tamara | Web | 9. prosince 2013 v 9:33 | Reagovat

konečně :D už jsem se toho nemohla dočkat a moc se ti to povedlo :) Už se těším na další díl :)

2 Smajli Smajli | Web | 10. prosince 2013 v 9:03 | Reagovat

Heeeej! Jak je možný, že se mi ten článek zobrazil až dneska?! O_o No nevadí, tím líp, bezvadnější relax po zápočtovém testu si ani neumím představit =D Skvělé, skvělé! Sasuke má tedy chudák trochu jednotvárný život a Itachi se vybarvuje jako sexuchtivý maniak, ale... uvidíme, jak se to vyvine, jsem zvědavá, jak zasáhne Suigetsu =D =D Tak teď budu zase trpělivě čekat a doufat v další kapitolu ^_^

3 Seyia Seyia | Web | 11. prosince 2013 v 11:42 | Reagovat

Heh, pověz mi jak to děláš, že napíšeš přesně to co mám chuť si přečíst? Vážně super, moc se těším jak se to bude vyvíjet dál. :)

4 Ivanitko Ivanitko | Web | 14. prosince 2013 v 20:13 | Reagovat

Děj přesně jak jsem očekávala. Itachi má podobný charakter jako v mých Neřestech - nadrženec první třídy. Těším se na vývin dalších událostí.

5 Misha Misha | E-mail | Web | 9. ledna 2014 v 14:49 | Reagovat

wau sugoi povídka :-)

6 Mincy-chan Mincy-chan | Web | 14. ledna 2014 v 6:27 | Reagovat

Dva Uchihové, které miluju se milujou :D úplně úúúúúúúúúúúúúúúúžasnááááááááááááááááááá povídka, i co se týče gramatiky ;) rozhodně musíš vydat další díl! :D

7 Suki Ashikaga Suki Ashikaga | Web | 18. ledna 2014 v 21:17 | Reagovat

sugoi :3
kawaii :3
nemám slov ♥♥♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama