Novinky:

Nečekaný zvrat(SasuTema): 9. díl
Začít znovu: 5. díl
Uchiha Sasuke do ředitelny!(ItaSasu, SuiSasu): 3. díl
Grellovy červené strasti: 3. díl
Rande (Takuya Uehara x Yuya Matsushita, Shohei Miura x Yusuke Yamamoto): jednorázovka
Autogram (Takuya Uehara x Yuya Matsushita): jednorázovka
Závislost II (Yusuke Yamamoto x Yuya Matsushita): 1. část, 2. část
Do náruče smrti (Takuya Uehara x Yuya Matsushita): drabble

Píše se:
Zkusím se hecnout.. A napsat Začít znovu anebo Sasánka v ředitelně.. Když o ně vidím zájem.. Držte mi palce, ať něco sesmolím.
+dalších 19 nápadů na povídky na Takuyu a Yuyu :3 (z toho 3 rozepsány)
++jedna na Yuyího a Shouga čeká v pořadníku :3
+++nějaké další shippy s Yuyím :3 (3)
++++1 na Miuru a Yusukeho x3

Začít znovu 5

16. ledna 2014 v 19:01 |  Začít znovu
Gomen. Ono mi to tak nějak nevyšlo. Docela se stydím za to, že jsem se ozvala až po dvou týdnech. Ale chtěla jsem do roku 2014 začít povídkou. Ve slíbený termín jsem to však nestihla. A čí je to vina? To moc dobře vím. *ukazuje na svého osobního Sebbyho, který ji věčně nutí hrát RPGéčka (nestěžuju si, ale pak nic nestíhám -.-")* Takže stížnosti můžete adresovat semhle. ^^ Anebo ke mně do školy. Ta mě taky v poslední době hodně zaměstnává. Ale z pololetek mám jedničky, jak jsem dneska zjistila, tak aspoň něco pozitivního. x) Vysvědčení snad dopadne dobře. No a dneska byla olympiáda z češtiny. Teorii jsem posrala pokazila. Slohovka to snad vytáhne. I když, napsat něco kvalitního za 40 minut se zadáním "Možná se vám také někdy stalo, že...", čímž to musí začínat....no. Něco jsem napsala. Půjčila jsem si Takerua z Quartetu (dorama, na kterou jistě bude tady recenze x3), jinak bych nic nenapsala, protože bych totálně nevěděla, co. xD Snad to dobře dopadne.

No a po půl roce tu konečně máte to Začít znovu. Chci jenom říct, že si moc vážím vašeho kladného ohlasu, fakt se mi pak píše líp. Děkuju vám. Já na tu povídku myslím, jen prostě nejsem schopná se odhodlat to konečně dopsat. T_T Omlouvám se. A doufám, že někdo vydržel čekat až do teď. Pokud ano, budu ráda za komentáře. Příští díl se skutečně ponasnažím dřív. :)
Btw, taky tak milujete jméno Daisuke? x33





Noc strávil jen tak, uprostřed lesa, pod širákem. Mělo to sice v sobě určité riziko, někdo ho mohl přepadnout a obrat o všechny věci, v horším případě i zabít, ale naštěstí se tak nestalo. Musel to risknout, neměl kde jinde přenocovat a za celý den cesty, vlastně i celou noc, byl už unavený. Teď byl však již samozřejmě na nohou, čas by se dal odhadovat zhruba na jedenáctou dopoledne. Momentálně Sasuke ale neběžel, šel vcelku pomalým krokem. Už si mohl dovolit zpomalit, ne sice na dlouho, ale celou cestu se přece hnát nemusel. Dostal se ven z lesa a to už stanul na vrcholku poměrně prudkého srázu. Zastavil zhruba metr od kraje a zadíval se dolů. Před jeho zraky se rozprostírala vesnice, kterou docela znal, při pár misích se tu kdysi stavoval. Tanzaku.

Procházel ulicemi plných lidí, konaly se tady zřejmě nějaké slavnosti. On tomu však nijak zvlášť nevěnoval pozornost, chtěl si jen sehnat něco k jídlu a pak si někde zařídit nocleh. Nechtělo se mu zase spát na nepohodlné zemi. Tušil, že to takhle bude často, tak chtěl využít příležitosti a aspoň teď si ještě vychutnat měkkou matraci. Doufal, že tady ho zatím nikdo hledat nebude a při nejhorším se tu tak nějak ztratí v davu. Pokud by se na něj někoho ptali, vsázel na to, že si nikdo nebude všímat nějakého dvanáctiletého kluka, který prostě jenom prochází ulicemi.

Po nějaké půlhodince už seděl v jedné z prázdnějších restaurací na kraji vesnice. Většina dění se odehrávala v centru, takže tady sedělo jen pár lidí. Schválně si vybral takový odstrčený stůl vzadu v rohu, kam si nechal přinést rýžové kuličky s rajčaty. Nejedl je však nijak nadšeně, vlastně mu vůbec nechutnaly. Ne, že by byly až tolik špatné, ale jeho máma vždy dělala stokrát, ne, milionkrát lepší, jak si pomyslel, hned co ochutnal první sousto. Neubránil se povzdechu. Zase se mu do mysli vkrádaly pochyby, jestli vůbec udělal dobře a jestli to, že se vypařil, nebyl náhodou ten nejhorší nápad, který kdy dostal. Prudkým zavrtěním hlavou tyto úvahy zahnal. Už bylo stejně moc pozdě, už nemohl couvnout. Rozhodl se raději na nic nemyslet a dojíst svůj dnešní oběd.

"Pokoj na jednu noc vás bude stát 60 ryo. Máte štěstí, že jste přišel už teď, každoročně míváme narváno a už teď nám moc volných pokojů nezbývá," usmívala se na něj mladá recepční v jednom ze skromných hotelů. Nejednalo se sice o velkou slávu, co se nějakého luxusu týče, ale byl hezky umístěn uprostřed vesnice, tudíž měli turisté hlavní dění slavností prakticky hned pod oknem. Zřejmě proto tu mívali plno. Sasuke vyhrabal ze svého batohu peněženku a zaplatil požadovaný obnos. "Pokoj číslo 31, je to ve druhém patře," informovala ho žena a podala mu klíče, "ještě než půjdete, na jaké jméno si to mám napsat?" ptala se.
"Uhm," dostal ze sebe jenom Sasuke. Nemohl jí přece říct, jak se doopravdy jmenuje, co kdyby se tu na něj někdo ptal? "Daisuke Takahashi," vypadlo z něj po pár sekundách první jméno, které ho napadlo.
"Dobře, děkuji," řekla a zapsala si to. Mladý Uchiha jenom kývnul a rychle se vypařil po schodech nahoru.

Netušil, jestli jde správně. Třeba šel Sasuke úplně na druhou stranu, než kterou zkoumal na mapě. Mohl být teď třeba v Písečné anebo někde úplně jinde. Kdekoliv. Itachi však pevně věřil, že jde správným směrem, že je na dobré cestě. Musel. Nutně potřeboval svého brášku dostat zpátky. I když to bylo možná docela sobecké, když se Sasuke necítil v Listové dobře. Jenže on se o něj bál. Strašně moc. A hlavně si neuměl představit, že by ho teď pár let neviděl, v horším případě už vůbec nikdy. I přesto, že byla pravda, že na něj moc neměl čas. Ale nebylo to schválně. Skutečně byl vždycky hodně zaneprázdněný. Měl ho rád. Vždyť to byl a vždycky bude jeho mladší bráška. To trdlo, které se ho celý život snažilo překonat, ať to stálo cokoliv. Pořád tvrdě trénoval a doufal, že to zvládne. A zvládl by. Itachi věděl, že byl Sasuke silným a talentovaným ninjou. Jen měl prostě starší Uchiha o pět let náskok, tak bylo jasné, že zkrátka bude mít více schopností a zkušeností.
"Do háje, Sasuke," zaklel potichu a ještě zvýšil rychlost přeskakování z jedné větve na druhou, u čehož se samozřejmě nezapomínal rozhlížet okolo, kdyby se náhodou Sasuke nacházel někde poblíž.

Ležel na zádech na posteli s rukama za hlavou a prostě se díval do stropu. Plánoval takhle strávit nejlépe celou dobu, co si ještě mohl pohodlnou postel dopřát. I když matrace nebyla ani zdaleka tak měkká, na jakou byl zvyklý z domova, bylo to lepší, než tvrdá země někde uprostřed lesa. Povzdechl a přetočil se na břicho. Pohled zabodl do bílé zdi jen nějakých dvacet centimetrů před jeho obličejem.

"Kakashi-sensei, zbláznil jste se?!"
"Sasuke-kun je teď někde kdo ví kde a vy si přijdete pozdě!" To tým 7, i když neúplný, zrovna vyrážel na svou další misi. A tentokrát to bylo zrovna přivést svého chybějícího člena zpátky. Naruto uměl být hodně přesvědčivý, když chtěl, a Sakura se tentokrát taky nechala slyšet. Šlo přece o Sasukeho! No a protože Kakashi se na to taky nechtěl jen tak vykašlat a mávnout rukou nad tím, že jeho nejtalentovanější žák je nejspíš navždy pryč z vesnice, tak jim dal Hokage nakonec povolení a oni teď všichni tři stáli u brány ven z vesnice.
"Víte, ono to není jen tak jednoduché. Ještě jednou jsem se musel stavit za Hokagem. Navíc to byly jen čtyři minuty. A kdybyste se teď nezdržovali tady tímhle, mohli jsme být už na cestě." Kakashi momentálně zřejmě neměl nejlepší náladu. A kdo taky ano? Kvůli Sasukemu byla zburcována pomalu polovina vesnice. Mezi dívkami byl hodně oblíbený a ty všechny teď chtěly také vyrazit pro něj, najít ho a přivést si ho zpátky. A nejlíp s ním hned potom uspořádat svatbu. Takže teď některé dokonce i brečely do polštáře, když jim to rodiče důrazně zatrhli. Minimálně tu první část. Kdo by přece nechtěl svou dcerušku provdat do veleváženého klanu Uchiha? A Sasuke měl docela dost kamarádů, kteří nebyli zrovna dvakrát nadšení z toho, že by teď měl být prostě pryč. A samotný Uchiha klan byl také poměrně početný a Fugaku teď téměř všechny členy policejních jednotek poslal hledat svého syna (a sám šel samozřejmě taky), takže bylo kvůli Sasukemu na nohou daleko víc lidí, než by někdo řekl. A daleko víc, než mladý Uchiha vůbec někdy čekal. Možná by ani neodešel, kdyby věděl, kdo všechno ho teď bude chtít (případně bude muset) hledat.
"No tak už rychle jdeme!" zavelel Naruto a okamžitě vyběhl. Sakura ho samozřejmě následovala a Kakashi s nimi neměl problém srovnat krok.

Posedával na parapetu otevřeného okna a díval se dolů na ulici. Postel ho už omrzela, proležel tam stejně teď celé odpoledne. Venku už byla tma, ale tady, ve vesnici, všude svítily lampy a bylo tu živo. Lidi se ulicemi jen hemžili, na stromech a podobných vyvýšených místech, kam by se tyto věci daly umístit, viselo spousty lampionů a ozdob, všude samý stánek s nejrůznějším zbožím. Sasuke však neměl nejmenší chuť se k veselícím se lidem přidat. Neměl důvod, vždyť ani nevěděl, co se slaví. A ani ho to nijak nezajímalo. V mysli se teď vracel zpátky do vesnice, hlavně ke své rodině. Přemýšlel, co teď asi dělá takový Itachi. Pochyboval, že bude vysedávat u sebe v pokoji a třeba si něco číst. Jak ho znal, asi mu skutečně nevyhověl a teď ho někde hledá. A to bylo to poslední, co by si Sasuke přál. Nechtěl tím ostatní zbytečně zatěžovat, jen už mu v té vesnici zkrátka nebylo dobře. Ať dělal, co dělal, stále tam bylo to srovnání s jeho starším bratrem, čehož se nebyl schopný zbavit, ať dokázal cokoliv. Nikdy to totiž nebylo dost dobré.


Mikoto taktéž seděla u okna. Dívala se ven, jakoby doufala, že se tu její mladší syn každou chvíli objeví. Moc velké naděje tomu sice nedávala, ale přála si to. Chtěla ho taky vyrazit hledat, šlo tolik lidí. Ona, jako jeho matka, by měla taky. Nemohla dovolit, aby se její dvanáctiletý milovaný syn někde sám potácel po světě. Tam venku bylo tolik zlých lidí, kteří mu mohli jakkoliv ublížit. Jako o ninjovi o něm samozřejmě nepochybovala, na svůj věk byl velice schopný, ale pořád byl ještě dítě. A tomu se mohlo kdykoliv něco stát. Bála se o něj. Ale Fugaku ji přesvědčil, že by měla zůstat doma. Pro případ, že by se Sasuke vrátil. Neměl by tu přece najít prázdný dům. Tak to alespoň tvrdila hlava rodiny. Ale to Fugaku byl přece hlavní důvod, proč Sasuke zmizel. Neměla by se tedy teď Mikoto zvednout a přesto všechno jít Sasukeho hledat? I když…ne, v tomto měl Fugaku pravdu. Kdyby se Sasuke vrátil a nikoho by nenašel, asi by to nebylo moc dobré. S takovou by třeba mohl zase zmizet. A to už by se asi neodhodlal sám od sebe znovu vrátit. Jenže ji prostě nebavilo tady jen tak nečinně sedět. Chtěla svého milovaného syna zpátky.

I přesto, že tma už pohltila veškeré okolí, nevypadal Itachi nijak unaveně. A to už byl na cestě nepřetržitě víc, než 24 hodin. Teď však konečně zůstal stát na místě, přesněji na větvi jednoho stromu. Oči měl zbarveny do ruda, už je to delší dobu, co aktivoval Sharingan, aby se v potemnělém prostředí lépe orientoval. Rozhlédl se po okolí, avšak nespatřil ani živáčka. Žádný pohyb. Nic. Přemýšlel, zda je teď vůbec dobré takto po tmě pokračovat v cestě dál. Docela pochyboval o tom, že by snad Sasuke vůbec nezastavoval. Určitě si už našel někde nějaké místo k přenocování. Bál se, aby snad nezůstal někde jen tak, uprostřed lesa. Byl by moc na očích, někteří potulní ninjové by na něj klidně mohli ve spánku zaútočit. A to by nemusel dopadnout zrovna dobře. Itachi tedy doufal, že je Sasuke aspoň trochu rozumný a nějaký ten úkryt si najde. A on by teď měl taky. V noci nemá smysl pokračovat. Ještě by se mu snad povedlo Sasukeho předstihnout a hledat někde kilometry před ním, v místech, kam se jeho mladší bratr zatím ani dostat nestihl. Seskočil ze stromu na zem a vydal se pomalým krokem mezi stromy hledat nějaké vhodné místo k přečkání noci, u čehož se samozřejmě nezapomínal rozhlížet. Co kdyby byl Sasuke skutečně někde poblíž?

Nejmladší Uchiha však mezitím stále seděl na okně v hotelovém pokoji. Na tváři měl lehce nepřítomný výraz, když sledoval lidi stále se hemžící na ulicích. Stále jich tu bylo spoustu, dokonce i dětí, a to i přesto, že bylo již něco málo po půlnoci. Oslavy byly pořád v plném proudu. Ulicemi se však nerozléhal hluk, kdyby chtěl, mohl by klidně usnout, aniž by ho cokoliv rušilo. Byl slyšet jenom smích, spoustu rozhovorů různých lidí, které by však nebyl schopný poslouchat, ani kdyby chtěl, slova pro něj zanikala ve změti dalších. Hrála tichá hudba. A to bylo všechno. Kdyby zavřel okno, měl by tu téměř naprosté ticho. Chvilku přemýšlel, že by se snad také vydal na chvilku do ulic, třeba si zde koupit ještě něco k jídlu nebo prostě jen tak zjistit, co se tu vlastně slaví, aby tu nemusel tak nečině sedět. Ale tento nápad zavrhl, nepotřebuje, aby ho tu vidělo nějak moc lidí. Na druhou stranu, proč by si ho měli lidi všímat? Bylo tu turistů i místních jako mravenců v mraveništi, málokdo by si ho vůbec všiml. Stejně to ale nechtěl zbytečně pokoušet. Na obloze se rozprskla červená světýlka. Hned potom žlutá. Modrá. Zelená. Ohňostroj. Stejně jako všech na ulicích se i jeho pohled na to zaměřil. Jen pozoroval barvy a na nic víc nemyslel. Už chtěl na svůj starý domov zapomenout. Začne znovu, líp. Snad.

Trvalo skoro půlhodiny, než se rachejtle z náměstí přestaly objevovat. Sasuke tedy konečně seskočil z parapetu zpátky do svého pokoje, zavřel okno a přešel k posteli. Popadl svůj batoh, který ležel vedle na podlaze, rozepnul jednu kapsu a začal se v ní přehrabovat, než konečně vytáhl to, co chtěl. Svého plyšového dinosaura. Měl pocit, že by teď bez něj neusnul. Sice to bylo poněkud dětinské, uvědomoval si to, ale teď už tu není jeho otec, před kterým by musel hrát téměř dospělého, aby se mu zavděčil. Tak tedy zalezl pod deku, plyšáka si přitiskl k tělu a zavřel oči.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Smajli Smajli | Web | 17. ledna 2014 v 10:18 | Reagovat

Hezká kapitola ^_^ nejvíc mě dostalo "najít ho, přivést zpátky a uspořádat svatbu" =D =D =D Jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet, jestli ho Itachi najde dřív, než se mu něco stane =D

2 Mikasa Mikasa | 18. ledna 2014 v 14:33 | Reagovat

Konečně očekávaný díl :) Jsem spokojená, že to vyšlo a i za to, jak to zas je pěkně napsáno. :) A stejně, taky mě zajímá, zda ho najde nebo ne. Sasukeho  zrovna nemusím, ale jako malý byl fajn a tady je taky :)
Jenom pokračuj :)

3 Seiya Seiya | Web | 18. ledna 2014 v 20:59 | Reagovat

(Bloglovin mi neoznámil nový článek, tak komentuju až teď.)
Povídka se mi moc líbí, je to takové neokoukané téma, aspoň pro mě. Vůbec se Sasukemu nedivím.
A Daisuke je boží ^^

4 Ivanitko Ivanitko | Web | 3. února 2014 v 16:11 | Reagovat

Přečetla jsem si všechny díly, abych věděla o co go. Nápad je zajímavý. Se zvědavostí očekávám, že Sasukeho někdo sbalí - co třeba Oroxicht. To už by hned tak někdo nenašel, ale jestli ho hledá tolik lidí, kdoví kdo ho najde první.

5 chikkuru chikkuru | Web | 16. května 2014 v 20:45 | Reagovat

Jejjjjjjjj tato poviedka sa mi velmi pačila hlavne ako to detinsky sasuke pojal že utek z domu no uvidime čo bude dalej :-D nech je tu dalši diel :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama