Novinky:

Nečekaný zvrat(SasuTema): 9. díl
Začít znovu: 5. díl
Uchiha Sasuke do ředitelny!(ItaSasu, SuiSasu): 3. díl
Grellovy červené strasti: 3. díl
Rande (Takuya Uehara x Yuya Matsushita, Shohei Miura x Yusuke Yamamoto): jednorázovka
Autogram (Takuya Uehara x Yuya Matsushita): jednorázovka
Závislost II (Yusuke Yamamoto x Yuya Matsushita): 1. část, 2. část
Do náruče smrti (Takuya Uehara x Yuya Matsushita): drabble

Píše se:
Zkusím se hecnout.. A napsat Začít znovu anebo Sasánka v ředitelně.. Když o ně vidím zájem.. Držte mi palce, ať něco sesmolím.
+dalších 19 nápadů na povídky na Takuyu a Yuyu :3 (z toho 3 rozepsány)
++jedna na Yuyího a Shouga čeká v pořadníku :3
+++nějaké další shippy s Yuyím :3 (3)
++++1 na Miuru a Yusukeho x3

Autogram

9. července 2014 v 20:51 |  Povídky - Mimo anime
Máme tu druhou povídku, tato se mi ale vůbec nepovedla. Nápad se mi líbí, ten byl doopravdy dobrý, ale zpracování to úplně zlikvidovalo. Když se na to ale teď dívám s pár-denním odstupem, tak je to lepší, než mi to přišlo, když jsem to dospala. Ale i tak, je to jen PWP a jak je známo, já yaoi psát neumím, sá~

Pairing: Uehara Takuya x Matsushita Yuya (jako už tradičně, že ano)



"Uehara Takuya? Ty jsi fakt ten Uehara Takuya?!"
"Ettoo…hai," potvrdil zmateně onen jmenovaný.
"Jmenuju se Matsushita Yuya, strašně moc mě těší!" vyhrkl o poznání mladší chlapec, těžko říct, zda vůbec už dospělý, a hluboce se poklonil, načež se zase stejně prudce narovnal.
"Eh, jo, mě taky," přikývl stále nechápavě Takuya a s mírně nakloněnou hlavou na stranu ho pozoroval.
"Ach bože, tak dlouho jsem vás chtěl potkat! Jste naprosto dokonalý tanečník, Uehara-sama! Už dlouho chci být tak úžasný jako vy! A skvěle zpíváte, máte perfektní hlas!" Se sepnutýma rukama až zbožně, s nadšením zářícíma očima, hleděl na svého idola, jakoby stále nemohl uvěřit, že ho tu má přímo před sebou. Ten byl však naopak z toho trochu vykolejený.
"Hele, já si jako vážím tvého obdivu, ale tohle…zase nepřeháněj. Třeba takové Uehara-sama je super extra divný."
"Tak Takuya-sama! Dáte mi autogram?" Dřív než však mohl tázaný odpovědět, vystrčil z jedněch dveří hlavu na chodbu o pár let mladší, možná patnáctiletý, kluk.
"Takkune, Yuyo-kun, režisérka vás hned teď potřebuje!"

"A naučíte mě nějaké kroky? Prosím! Nikdy jsem nechápal, jak dokážete tak dokonale tančit, chci to taky umět! Můžete mi dávat soukromé hodiny, prosím? To by bylo naprosto perfektní! Samozřejmě, klidně vám za váš čas budu platit, není problém, řekněte si jakoukoliv cenu!" poskakoval Yuya nadšeně kolem středu svého obdivu, když si to mířili z první zkoušky pryč z budovy.
"Prosím tě, nech toho," požádal ho Takuya s povzdechem, "to já jsem tady Grell, měl bych být úplně mimo z tebe. A přestaň se mnou mluvit tak uctivě, proboha, je to strašně divný. To jsem doopravdy tak starý?"
"Ne, to doopravdy ne, Takuya-sama!" ujišťoval ho černovlásek okamžitě a skočil před něj, načež prosebně sepjal ruce a psím pohledem se zadíval svému společníkovi do očí. "Tak mě naučte tak skvěle tančit! Udělám pro vás cokoliv!"
"Jo, dobře, dobře, jak chceš," svolil unaveně, "pro začátek se se mnou přestaň bavit tímto způsobem a říkej mi…říkej mi třeba Taku-chan. A přestaň být tak strašně moc hr, nejsem nikdo speciální, jen dělám, co mě baví. Jsou tu i daleko lepší, kteří-"
"Na vás nikdo nemá, Takuya-sama!"
"-kteří si zaslouží obdiv daleko víc než já. Sice si toho, jak jsem říkal předtím, fakt vážím, ale prosím, fakt to trochu mírni. Tohle je přehnané. Navíc, ty taky musíš být skvělý, když tě vzali na hlavní roli, musíš být i lepší než já."
"To vůbec není pravda! Teprve začínám, sice se snažím, ale fakt nejsem až tolik dobrý. Hodně by se mi hodila vaše pomoc!"
"Dobře, tak se zařiď, jak jsem ti říkal, a klidně můžeme začít už zítra, vyhovuje?"
"Samozřejmě! Děkuju mockrát!" zajásal Yuya spokojeně a jeho úsměv se snad ještě rozšířil, i když dneska celý den obecně zářil na všechny strany. To už se ale otočil a vydal se teda chodbou dál. Takuya si prohrábl vlasy, povzdechl a se zakroucením hlavou a myšlenkou, že tohle snad není možné, jej následoval.

Dalšího dne doopravdy skončili na zahradě u Takuyova domu.
"A co přesně teda chceš naučit? Vždyť jsem tě viděl dneska na zkoušce, tancuješ úžasně."
"A-arigatou gozaimasu," poklonil se Yuya, stále tak hluboce, a snad se i mírně začervenal, "ale to říkáte-teda říkáš jenom tak. Není to pravda."
"Chceš mě označit za lháře?" povytáhl Takuya obočí.
"Ne, to doopravdy ne!" vyvracel to okamžitě Yuya, u čehož zamával rukama, "jen prostě...víš co, říkáš to jen tak ze slušnosti, ona se kritika většinou takhle říká složitějc."
"Nejsem ten typ, který by tě chválil, i kdybys stál totálně za nic, to by ti nijak nepomohlo. Takže když povídám, že jsi dobrý, tak dobrý prostě být musíš."
"Tak...tak dobře. Děkuju," ustoupil mladší nakonec.
"Co bys teda chtěl naučit? Ať se teda dneska někam posunem," přešel Takuya k hlavnímu důvodu jejich dnešního setkání.
"No, strašně se mi líbil ten tanec z…"

Vídali se teď celé dva týdny prakticky nepřetržitě, pokud nepočítáme spánek. Skoro celý den zkoušky muzikálu a ve zbývajícím volném čase učil Takuya Yuyu všemožné taneční kreace. Mladší postupně přestal jednat se svým idolem, jakoby byl nějaký bůh, a tak se z nich stali i za tak krátkou dobu docela dobří přátelé. Přestávky při zkouškách trávili skoro ve všech případech taktéž spolu, jako třeba zrovna tentokrát. Seděli spolu v šatně, už sice částečně navlečeni v kostýmech, ale s něčím jako byly třeba paruky se zatím nikdo neotravoval, takže oni nebyli výjimkou.
"Hele, Taku-chan?" oslovil svého společníka černovlásek. Pohled upínal na věci poházené na stolku před zrcadlem.
"Hm?" obrátil k němu oslovený svou pozornost.
"Co bys-" začal Yuya opatrně, "co bys dělal, kdyby ses zamiloval do nějaké osoby, kterou jsi ale nikdy v životě nepotkal a nečekal jsi, že se to někdy stane? Kdyby to byla slavná osobnost, kterou jsi vídal v televizi a na internetu? No ale potom jsi ji naprostou náhodou potkal a zjistil, že je ještě dokonalejší, než jsi kdy mohl čekat?"
"He? Yu-chan se nám zamiloval?" zasmál se Uehara, ne však nějak posměšně, "kdo je ta šťastná, znám ji?" zajímal se.
"Co bys dělal ty?" zopakoval prostě svou otázku Yuya, aniž by se na něj třeba jen koutkem oka podíval.
"No...tak asi bych jí to řekl, ne?" odpověděl mu už normálně Takuya.
"Co když se ale bojím, že mě odmítne?"
"Za zkoušku přece nic nedáš. Co se může stát hrozného? Když to nezkusíš, budeš si to jenom vyčítat. Navíc, kdo by tebe odmítl? Se na sebe podívej, vždyť z tebe musí být mimo každá, která kolem tebe jenom projde."
"Myslíš?"
"Mám přece oči. Věř si trochu."
"Ale stejně, já mám hlavně strach, že ztratím to přátelství. Celé se to tímhle může pokazit a to bych nedal."
"Jakože dělej si, co chceš, ale s takovou ti ji ještě někdo sebere před nosem. Když tě tak poslouchám, jestli jsi do ní zabouchlej už delší dobu, musí to být fakt okouzlující holka. Tak se neboj. Ono to nějak dopadne."
"Hm, no," zamumlal skoro neslyšně mladší a dál už radši mlčel.

"Tak co? Už jsi jí to řekl?" vyzvídal Takuya o dva dny později, když se ráno potkali na chodbě před šatnami.
"Co? Komu?" zadíval se na něj zmateně Yuya.
"No jestli ses té holce svěřil s tím, že ji máš rád," upřesnil hnědovlásek.
"Aha, jo, tohle. No...zatím ne," přiznal.
"Ach jo, ty jsi taky případ," zakroutil nad ním starší hlavou.
"Tak ale ono není tak jednoduché to na toho člověka jen tak přímo vybalit," namítl Yuya.
"Tak ji nejdřív zkus vzít třeba do kina nebo tak, třeba to vyplyne samo. Vyjde ti to, uvidíš."
"No...no jo, já to nějak zkusím," odkýval mu to a radši se už vydal do šatny.

Po zkoušce, už k večeru, začínalo se i stmívat, bylo totiž už něco málo po sedmé hodině, spolu ti dva jako obvykle opouštěli zkušebnu a mířili domů. Byli potichu, nevládla mezi nimi ale žádná napjatá atmosféra. Jen Yuya teda působil trochu nervózněji, než bylo obvyklé.
"Taku-chan? Totiž, v kině dneska dávají jeden film, nějakou detektivku, novinka. Prý by to měl být trhák roku, nechtěl by ses na to jít podívat? O polední pauze jsem se díval na program, hrajou to zhruba za hodinku," navrhl mu Matsushita.
"Dneska? Tý jo, já už jsem ale slušně unavený. Ty snad ne?"
"No...ani ne. Tak jako, jestli se ti nechce, nutit tě samozřejmě nebudu. Nemusím to vidět."
"Fakt ti to nevadí? Šel bych, ale usínám tu už za chůze. Celé bych to prospal," omlouval se Takuya.
"Ne, je to dobrý. Stejně to brzo bude na internetu, tak si to budu moct stáhnout. To už by ses ke mně došel podívat, ne?"
"Ale jo, to už by snad vyšlo," kývnul Uehara s úsměvem hlavou a poposunul si tašku na rameni, aby se mu líp držela, "přinesu nám k tomu popcorn a colu, abych ti to vynahradil," přislíbil.
"Beru tě za slovo."

"Taku-chan! Taku-chan!"
"Co je?" ohlídl se volaný přes rameno a zastavil, aby jej stihl černovlasý mladík dohnat.
"Dneska ten film dávají taky, rezervoval jsem lístky. Teď mě už přece neodmítneš!" řekl, zatímco se ještě vydýchával z běhu.
"Hele, a tak mě napadá, proč vlastně nepozveš tu svou holku?"
"Já už to zkoušel, i včera."
"A? Neříkej mi, že ti dala košem."
"No...ta osoba povídala, že prý je už unavená, že by tam usnula."
"Tak se jí běž zeptat dneska, ne?" pobídl ho hnědovlásek.
"Už jsem to udělal."
"To ti zase dala košem?"
"Ještě ne. Čekám na odpověď."
"A to už zveš mě?" zasmál se Takuya, "to tam chceš jít jako ve třech?"
"Taku-chan, ty to doopravdy nechápeš?" zeptal se Yuya pomalu až zoufale a ve stejném duchu si prohrábl vlasy, "fakt ti to nedochází?"
"A co nechápu? Co mi nedochází? O co jde?" ptal se Takuya zmateně a svraštil obočí.
"Tohle není možný! Ueharo Takuyo, já miluju tebe!" Starší vytřeštil oči a šokovaně pootevřel pusu.
"Co? M-mě?" vysoukal ze sebe zaraženě, "neříkal jsi náhodou, že jde o holku?"
"Ne, nic takového jsem ani jednou neřekl, to ty jsi pořád mlel o nějaké holce," vyvedl ho z omylu.
"Ale...Yu-chan, tohle přece..."
"Sám jsi říkal, že to mám prostě říct. Věděl jsem, že je to blbost. Promiň, měl jsem být radši zticha," řekl Yuya, to už se ale otočil na patě a rozběhl se pryč ulicí.
"Yu-chan! No tak, Yu-chan, počkej!" zavolal za ním Takuya a chtěl běžet za ním, to už se mu ale mladší úplně ztratil z dohledu.

Takuya stál dalšího rána před Yuyovým domem, hned u jeho dveří. Už v sedm ráno, aby ho zastihl. Musel tam čekat snad dobrou půlhodinku, kdy celou dobu netrpělivě přešlapoval a hrál si se šňůrkou u své mikiny, ale nakonec se přece jen dočkal. Hned, co černovlásek vyšel ze dveří, popadl ho starší za rameno, aby ho zastavil. Yuya sebou leknutím cuknul a upřel vyjukaný pohled na Takkuna.
"Co tu děláš tak brzo?" vyjekl.
"Promiň," řekl polohlasně hnědovlasý a stáhl z něj ruku, "potřeboval jsem s tebou mluvit co nejdřív."
"Vysmát se mi by bylo přece lepší až před ostatníma, ne?" odsekl Yuya.
"To si o mně fakt myslíš? Že tě chci nějak zesměšnit?"
"Ne," uznal nakonec, "co po mně ale teda chceš? Nebude lepší, když se budeme bavit jenom pracovně?"
"Neříkal jsi náhodou, že se bojíš, že přijdeš o přátelství s...no, vlastně se mnou? Proč mi to teď teda sám navrhuješ? Změnil jsi názor? Už mě naráz nemáš rád? To by mě ranilo."
"To vyznělo hnusně ironicky," zamumlal Yuya a sklopil hlavu.
"Možná, ale myslel jsem to naprosto vážně. Nechci tě ztratit, bolelo by mě to. Taky...tě mám rád."
"Jenže já tě nemám rád, já tě miluju," namítl.
"No...to já tebe taky," špitl Takuya.
"C-co?" vytřeštil tentokrát mladší oči, "proč jsi to neřekl dřív?"
"Včera jsi mi utekl."
"No...no dobře. Tak...?"
"Tak," zopakoval po něm jen Takuya se smíchem, naklonil se k němu a krátce ho políbil na rty.
"Takže...jsme spolu?"
"Vypadá to tak," usmál se na něj, "nebo něco proti?"
"Vůbec ne," zavrtěl Yuya hlavou, "ale asi budem muset do práce, co?"
"Vadí to? Stejně jsme tam celý den spolu."
"Taky pravda. Tak jdem," rozhodl s pousmáním mladší, nadhodil si tašku, aby se mu lépe držela, a samozřejmě následován svým přítelem se rozešel. "Ale těším se na dnešní zkoušku," pověděl po pár krocích.
"Co? Proč?"
"Konečně budem pořádně zkoušet Red or Black, na to jsem se těšil už od začátku. Snad se před tebou úplně neshodím."
"He? To už dneska?" vyděsil se Takkun.
"No. Nebo se mnou radši nechceš hrát?"
"Já bych rád, jenže jaksi...neumím text," přiznal se zaculením.
"Baka! To ses měl učit přednostně! Je to přece scéna se mnou!"

Na okno bubnovaly kapky deště, venku totiž lilo jako z konve. V takový nečas se doopravdy nehodilo být venku, proto bychom mohli v ulicích zahlédnout jenom pár spěchajících lidí s deštníky nad hlavou. Yuya a Takuya trávili čas rozumněji, schovaní pod střechou u staršího doma. Leželi vedle sebe na posteli, na břiše. Drželi se za ruce a sledovali anime. Shodou okolností zrovna Kuroshitsuji.
"Sebas-chan, to se přece nedělá, takhle mě bít," zakňučel ublíženě, ale zároveň pobaveně Takuya a položil mu hlavu na rameno. Letmo ho políbil na tvář.
"Baka, mně to nevyčítej," zasmál se Yuya a volnou rukou jej pohladil po vlasech, "já bych na tebe ruku nevztáhl, nikdy."
"A co je jako tohle, hm?" ukázal Takuya na obrazovku notebooku, kde právě černovlasý démon upravil svou pěstí nebohému shinigamimu obličej.
"Baka," zopakoval Yuya, "vždyť já jsem přece hodnej."
"Ty? To tak," zasmál se Takkun.
"Co jsem kdy udělal špatného?"
"No zrovna dneska. Prostě si přijdeš a sníš mi večeři. To mi hezky vynahradíš, zlatíčko."
"Musím tě ale upozornit, že vařit neumím."
"To nevadí. Já si s největší chutí dám tebe," ušklíbl se Takuya a provokativně kousl svého přítele do krku.
"Myslíš, že ti budu chutnat?"
"Jsem o tom přesvědčený," přikývl a kůži na tom samém místě mu olízl, "můžu tě teda spapat?"
"Takhle syrového? Neměl bys mě třeba uvařit? Nebo upéct? Usmažit? Víš co, aby ti pak nebylo blbě," staral se Yuya.
"Řekl bych, že bude stačit, když tě trochu rozpálím, abych tě nejedl tak studeného," rozhodl se Takuya a otočil svého přítele na záda. Vyhoupl se nad něj a zadíval se mu do očí. "Souhlasíš? Nebo s tím radši ještě počkáme, třeba do příště? Jak chceš," ptal se, teď už o něco vážněji
"Dobrou chuť," pobídl ho Yuya s pousmáním a stáhl si ho k sobě pro polibek, hlubší, než obvykle. Pootevřel ústa, aby tak uvolnil Takuyovu jazyku přístup, a svůj taktéž zapojil do hry. Během jejich výměny slin už stíhal starší rozepínat svému milenci košili. Pečlivě, knoflíček po knoflíčku, zbytečně nespěchal, ale zase naopak nic přehnaně neprotahoval. Yuya mu mezitím rovnou vjel rukama pod tričko a dlaněmi jej hladil po celé ploše zad.
"Mhm," zavrněl mu Takuya tiše spokojeně do úst, "miluju tě." Povolil poslední knoflíček a malinko si svého přítele nadzvedl, aby mu mohl košili stáhnout úplně. Rozpojil polibek a narovnal se. Košili hodil někam za sebe, aniž by se staral, kam dopadne, a zadíval se na Yuyu. "Máš krásné tělo, Yu-chan, zašeptal a pohladil ho po hrudníku, "jsi dokonalej."
"Nelži zase," napomenul ho mladší, ale lehce se začervenal.
"Jestli lžu, ať do mě uhodí blesk," prohlásil s úsměvem Takuya. Venku zahřmělo.
"Vidíš? Lžeš!"
"Mluvil jsem o blesku, ne o hromu," zasmál se.
"Nepáchej mi tu sebevraždu! Já tě mám rád, stýskalo by se mi!"
"Mluvím pravdu, ty moje pako, tak už buď raději zticha, jo?" doporučil mu se zacukáním koutků a než Yuyí stihl něco odpovědět, už měl znovu zacpaná ústa jazykem svého milence. A tak neprotestoval a poddal se. Jednou rukou mu zajel do vlasů a druhou ho pohladil po boku. Polibek byl však tentokrát ukončen o něco dřív. Takuya přejel Yuyovi jazykem po krku, až ke klíčním kostem, jejichž výstupky ochutnal rty. Dlaněmi začal zkoumat jeho bříško; jemně, neuspěchaně si vychutnával ten tak příjemný kontakt s černovláskovou kůží. Rty sklouznul níž, aniž by je nějak oddálil od jeho těla, a dostal se až k levé bradavce. Něžně ji vsál a její hrot poškádlil jazykem, načež z Yuyových úst uteklo první tiché zavzdychání. Samovolně se malinko nadzvedl, aby se tak dostal ještě blíž k Takuyovi, který se mu tak pečlivě věnoval. Opečovával jeho bradavku, dokud neztvrdla, a potom se přesunul k té druhé, aby také o nic nepřišla.
"Mhm, Taku-chan," zavrněl spokojeně mladší a lehce zaklonil hlavu.
"Copak si přeješ?" zašeptal oslovený.
"Jen že tě miluju," odpověděl Yuya po chvíli a prsty zahákl za spodní lem Takuyova trika, které mu svlékl. Stáhl si svého přítele až těsně k sobě a tentokrát se on přisál k jeho krku. Na onom místečku se mu povedlo svými rty vytvořit červenou skvrnku, a i když malou, tak vcelku dobře viditelnou. Takuya mu mezitím rozepnul kalhoty a stáhl mu je z boků, po kterých mu lehce přejížděl bříšky prstů. "To lechtá," zahihňal se tiše Yuya a políbil ho na rameno. Takkun se jen pousmál a ještě chvíli v tom pokračoval, pak mu však kalhoty sundal kompletně. Potom zahákl prsty za lem jeho spodního prádla a podíval se mu do obličeje. Yuya zavřel oči a mazlivě se otřel o Takuyovy rty těmi svými. Ten se pousmál a se stejnou lehkostí mu to opětoval. Mezitím jej jedním tahem kompletně zbavil trenek. Jednou rukou jej pohladil po podbřišku a druhou po vnitřní straně stehna, ale do intimnější zóny se prozatím neodvážil. Černovlásek ho objal kolem pasu a natisknul si jej těsně na své tělo, načež zasténal, když se Takuya otřel stehnem o jeho rozkrok. Jeho úd byl už vcelku tvrdý a dech se mu o něco málo zrychlil. Ještě chvíli se o sebe otírali, jak rty, tak celkově plochou těla, čímž se jejich vzrušení stále stupňovalo, než to Takkun přerušil. Trochu se posunul a sklonil se ke klínu svého partnera. Několika motýlími polibky obdaroval jeho stehna, než se tedy odhodlal o kousek výš. Špičkou jazyka olíznul jeho penis, na což mladší zareagoval sykavým nádechem. Hnědovlásek mu stáhnul předkožku a opatrně jej poškádlil na špičce. Krátké, tiché zasténání. Po pozitivním ohlasu jej teda z části vzal do úst. "Ta-Taku-chan," zalapal Yuya po dechu a chtěl se nadzvednout v pánvi, aby se svému milenci dostal do úst hlouběji, ale ten jej chytil za boky, aby mu něco takového znemožnil. "Taku-chan," zakňučel jeho jméno znovu. Oslovenému se jen pobaveně pozvedly koutky úst, ale očividně jej nechtěl moc trápit, proto si jej zasunul do pusy hlouběji sám, za což byl odměněn dalším, ne zrovna tichým zasténáním. Začal penis svého přítele sát a věnovat se mu jazykem. Pohyboval hlavou a nechával si jej do úst proniknout tak hluboko, jak jen byl schopný potlačovat svůj dávicí reflex, což teda nebylo zrovna málo. Yuya sténal slastí, čím dál tím hlasitěji. Prsty tiskl čistě bílé prostěradlo, oči držel pevně zavřené. Jeho tváře získaly rudý nádech a čelo se orosilo potem. Pokoušel se tlumit své hlasové projevy alespoň kousáním se do rtu, to ale stejně nijak zvlášť nepomáhalo. Vzhledem k Takuyově šikovnosti však doopravdy netrvalo dlouho a mladší se propnul v zádech, když mu vyvrcholil do úst. Na to jeho svaly zase povolily a on se zůstal jen v lehu vydýchávat. Uehara mezitím vše spolykal a narovnal se. Rty, které měl zvlněné do úsměvu, si otřel od zbytku spermatu do hřbetu ruky.
"Chutnáš skvěle," zavrněl a naklonil se k Yuyovu obličeji.
"Baka," utrousil černovlásek a celý ještě patrněji zčervenal.
"Nenadávej mi, je to pravda," zasmál se Takuya a políbil ho. Avšak i teď spíš jen mazlivě, ani jazyk nezapojoval. Jenže Yuya ho objal jednou rukou okolo krku, snad aby mu neutekl, a polibek prohloubil sám. Probojoval se jazykem do úst svého přítele a hladově je začal prozkoumávat. Pravou ruku mezitím zaměstnal rozepínáním jeho kalhot, které mu uspěchaně i se spodním prádlem stahoval. Takuya se samozřejmě nebránil, naopak, sám mu ještě pomohl se toho přebytečného oblečení zbavit.
"Seš hezčí než já," zašklebil se Yuya.
"Zase s tebou nemůžu souhlasit," zasmál se Takkun a pohladil ho po stehně, "jsi nejhezčí a nejroztomilejší v celém vesmíru a všech přilehlých dimenzích."
"Ale ticho už," zarazil ho černovlásek a radši ho znovu políbil. Takuya se mezitím zabydlel na jeho stehnech, po kterých mu nepřestával přejíždět celou plochou dlaní. Postupně se však přesouval výš, až se jednou rukou dostal k Yuyovu otvoru. Nejdřív jej jen obkroužil prsty, jedním do něj však po chvilce vniknul. Yuya sebou trochu cuknul, ale jinak neprotestoval.
"Dobrý?" ujišťoval se Takuya a prstem nepohnul, dokud jeho přítel s tichým "uhm" nepřikývl. Potom jím v něm začal kroutit, jednal však jemně a opatrně. Nepřestával jej líbat ani ve chvíli, kdy přidával druhý a začal je roztahovat od sebe. Stále však se vší něžností, samosebou. Druhou rukou mezitím začal znovu zpracovávat jeho úd, což podle vzdechu tlumenému polibkem odvedlo pozornost dokonale. Když mu po několika minutách přišlo, že je jeho partner dostatečně připravený, ustal v obou činnostech. Yuya nespokojeně zakňučel, jak se jeho údu přestalo dostávat té tolik příjemné pozornosti. "Yu-chan? Můžem?" ptal se Takuya tiše.
"Samozřejmě," odsouhlasil stejně potichu mladší.
"Dobře," pousmál se na něj Takkun a otočil jej do lehu na břicho pro lepší přístup. "Kdyby to třeba jen trochu bolelo, hned mi řekni, ano? Budu co nejopatrnější," ujistil ho a pohladil ho po boku.
"No jo," zamumlal Yuya jenom a to už cítil, jak si jej jeho přítel trochu nadzvedl za boky a začal do něj vnikat Takuyův penis. Napnul se v zádech, zavřel oči a kousnul se do rtu, ale ani necekl. Podle jeho tváře, která nabyla trochu bolestného výrazu, což však Takuya naštěstí neviděl, to zřejmě nebylo až tak hladké. Neřekl však jediné slovo, i když ho k tomu jeho přítel předtím nabádal, a nechal jej do sebe proniknout až po kořen. Zabořil obličej do polštáře, potichu zakňučel, a stiskl prostěradlo.
"Yu-chan, v...v pohodě?" vydechl Takuya se vzrušeným podtónem, z kterého šlo poznat, že má co dělat, aby nezačal okamžitě přirážet.
"Jojo," zahučel jenom Yuya do polštáře hlasem bez nějakého patrnějšího podtónu, z čehož však šlo vycítit, že úplně bez problému to nebylo. Takkun jej pohladil po zádech a věnoval mu na rameno pár motýlích polibků, než se v něm začal pohybovat. Zezačátku jen nepatrně, pouze se kolíbal v bocích, postupně však začal přidávat. Přírazy byly stále opatrné, avšak nabíraly na rychlosti. Yuya si ale naštěstí už stihl zvyknout a vlastně netrvalo až tak dlouho, než zasténal. Nejdřív tišeji, hlavně kvůli tlumení polštáře, brzo však, jak byly přírazy rychlejší, jeho steny zase hlasitější. Takuya se postupně přestával držet, dostával se do něj stále o něco hlouběji, a ne zrovna potichu vzdychal. Rozhodl se pak přivodit svému milému ještě větší slast, když jej znovu začal uspokojovat rukou. Takhle to nemohl Yuya vydržet dlouho, takže nebylo žádné překvapení, když dnes s výkřikem Takuyovat jména už podruhé dosáhl vrcholu. O pár sekund později, vzhledem ke stáhnutí svalů, jej následoval i jeho přítel. Nějakou chvíli bylo slyšet jen jejich oddechování, než z něj Takuya vystoupil.
"Bylo to skvělý," zhodnotil Takuya se spokojeným úsměvem, "jsi úžasný," usmál se na něj a pohladil ho po vlasech.
"Dokonalý," odsouhlasil Yuya, "ale ty jsi daleko úžasnější," zaculil se na něj.
"Hele, teď mě tak napadlo," začal Takuya po chvilce a natáhl se na svůj noční stolek pro černou fixu, kterou načmáral na Yuyův zadek svůj podpis.
"He? Co děláš?" reagoval pobaveně mladší a ohlídl se, aby viděl, co mu to tam jeho přítel vlastně napsal. Takuya se ušklíbl.
"Tady máš ten autogram, co jsem ti zapomněl dát, jak jsme se poprvé potkali."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama